Fenomén: herbicidy

Mnoho oponentů říká, že používání herbicidů je očividné zlo. Dnes se však bez tohoto typu chemie neobejdeme. Dokonce i v ochraně přírody mají paradoxně herbicidy své důležité místo. Ovšem pohled na věc je ryze ambivalentní a je nutné si říct jedno velké: ALE…

Působím jako profesionál v oblasti aktivní ochrany přírody. Mou naplní práce je mimo jiné tzv. eradikace, čili likvidace, nežádoucích rostlin v chráněných územích a cennějších částech přírody. V současnosti je avšak nemyslitelné, aby zásahy proti invazním/invazivním rostlinám nebyly spojeny s aplikací herbicidů.

Chápu, že v minulosti, kdy ještě herbicidy nebyly, jsme bez nich dokázali přežít. Ale když máme tu možnost, proč ji v rozumné míře nevyužit? Dnes už také angínu neléčíme zaříkáváním a odvarem z babského ucha.

„Jsou škodlivé… ničí přírodu… zabíjí kromě kytiček i broučky, ptáčky a děti,“ posteskne si nemalá část neinformované populace. Jistě, herbicid nejsou nic moc příjemné; pro přírodu je to cizí element. Vždyť jedna kapka roztoku dokáže rostlinu zahubit, že během pár dní uschne na prach; proto v úvodu ten přívlastek ke zlu.

Pokud by někdo chtěl blíže pochopit myšlenkové pochody ochranáře, musel by do terénu, minimálně na dvě sezóny. Viděl by, co se stane, když se po odstranění akátů nezatřou pařízky. Nebo co provede křídlatka a bolševník, když se proti nim nejde se zádovým postřikovačem; Karlovarsko by mohlo vyprávět.

V ochraně přírody bojujeme s invazními rostlinami mechanicko-chemickou cestou. Necháme-li zásah, např. pokácení pajasanu žláznatého bez chemického nátěru pařezu, je zde 100% garance zmlazení přímo geometrickou řadou; zkrátka boj s větrnými mlýny.

Vždy je ale potřeba vycházet z integrované ochrany rostlin; možná se nabízí přímo termín integrovaná ochrana přírody. Pokud je negativní stav neúnosný a hrozí újma původním druhům, může být alternativou chemický přístup. V zemědělství i lesnictví se bez integrované ochrany neobejdeme; jestliže má být využita chemizace na poli nebo v lese proti plevelům (v lesnictví se říká „buřeni“), musí to být však až poslední možné řešení. V přírodních zahradách a vůbec na zahradách a zahrádkách herbicidy nemají své opodstatněné místo; vyplet záhon není přeci zas taková otročina. Nepřípustné jsou v tomto případě geneticky modifikované rostliny, které jsou úzce spojeny s aplikací herbicidů.

Bohužel se často setkávám s neblahými příklady nadúžívání herbicidů. Důkazem jsou dnes uschlé zbytky rostliny v chodnících a dožluta spálené trávníky. Špatné užití chemických prostředků dělá jen ostudu a budí nevraživost. Paušálně odsoudit herbicidy a zakázat nejde.

Použít herbicid pro správnou věc to není samozřejmé zlo! Aby zlo zlem nebylo, musím mít cit rozhodnout, jestli má aplikace smysl; samozřejmě je potřeba složit dosti náročnou zkoušku o odborné způsobilosti. Bezmyšlenkovitě postříkat vše živé na co přijdu je jen důkaz hlouposti. Pokud se budou herbicidy dále zneužívat, bude padat kritika bohužel i na hlavu pozitivnějších úmyslů. Možná je teď ten správný čas pochopit, že v ojedinělých případech není bez chemického ošetření rostlin cesty zpět.

První tři fotografie ukazují sílu akátu, který i po několika letech se dokáže probudit z mrtvého pařezu prostřednictvím mnoha výmladků. Na poslední fotografii lze pozorovat akát, který si našel životní prostor pod mostem, kde neroste anii sebemenší travička; jen ten akát. Přesto je zde vitální a bude růst do té doby, pokud ho někdo neodstraní. Za úvahu stojí, jestli herbicid aplikovaný na pařízek v obou případech má smysl použít?