Ničeho se nebojme, zůstaňme u svých přijímačů
Na delší tratě se převážně dopravuji vlakem, zejména rychlíky, expresy nebo vlaky s přívlastkem -city. Na cestě pozoruji z okna krajinu, která ubíhá a ubíhá. Pokud jedu někudy víckrát, mohu si všímat určitých změn. Vloni tu byla řepka, letos kukuřice. Ale nikdy se nedozvím, komu se řepka či kukuřice prodá, kdo ji sklidí, kdo ji propálí v autě nebo která svině sežere siláž z kukuřice. Míjím domy, do kterých se nikdy nedostanu a nedovedu říct, jakou mají v obývacím pokoji značku televize. Tak hluboko z vlaku nedohlédnu. Stejně to platí k vyjadřování se k aktuálním věcem – mnoho věci jako bychom viděli jen z rychlíku.
Na celou tu věc ohledně uprchlíků mám názor. Je to názor otevřený. Uprchlíci mně nevadí, rozhodně ne ti v ČR. Na jihu Evropy, budiž, je to problém. Ale v obou případech cizozemska i tuzemska celý problém není nic nového pod sluncem. Uprchlíci tu byli, jsou a budou. Teď máme hold kalamitu, která dříve či později pomine.
O víkendu (19. – 21. 6. 2015) media uveřejnila zprávu, že byli zadrženi první syrští a jiní uprchlíci v Břeclavi. Celý týden potom se rojí zprávy o dalších a dalších živlech. Jasně, už jsou tady! Zatlučte okna, nabíjejte na půdě ukryté brokovnice po dědovi. Problém tkví v tom, že týdny před tím zadržela cizinecká policie jistě nějaké uprchlíky, předminulý týden taky a tak dále. Jen o tom nebylo vytvořeno deset reportáží.
Pokud tu tedy imigranti budou, co asi tak udělají? Budou nás přesvědčovat, abychom se dali k islámu, přestali jíst vepřové maso a pít pivo? To nedokáže říct nikdo. Patrně se asi nic moc nestane. Budou tady a hotovo. Třeba si otevřou príma restauraci, třeba budou žít pod mostem. A když je budeme deportovat, stručně řečeno, vrátí se oknem.
A že budou protěžovat státní kasu? Jejda, naše penízky! To je další nesmysl. Těch pár korun oproti miliardovým únikům a neodůvodněným prémiím generálních ředitelů státních podniků je to vše plivnutí do moře, z kterého připlouvají na svých bárkách z jihu a východu světa. Zajímavé je, že jsou nám lhostejní zloději, podvodníci, násilníci, vychcánci, lenoši napříč rasami, národy, věkem, pohlavím, orientací a já nevím co ještě. Kdyby se odpůrci zaměřili raději na ty, kteří tu dělají bordel, kradou, ubližují, udělají líp. Budeme se tady čertit nad hrstkou utečenců, ale jsme neteční vůči zapáchajícímu muži v autobuse či tramvaji. Nevadí nám vandaly polámané stromy v alejích, je nám fuk prolomení limitů těžby hnědého uhlí, z čehož prostý člověk nebude mít nic, zničí se krajina a v severních Čechách lidi budou umírat na rakovinu díky polétavému prachu. Ve všech těch chvílích srdceryvného řvaní po národní hrdosti mám pocit, že mnoho z nás pláče na nesprávném hrobě.
Jo a ta Itálie, řecký ostrov Kos a Calais. Nebudu nikomu upírat, že tam není problém. Měl jsem možnost hovořit s několika lidmi, kteří mají aktuální zkušenosti. Otázka – jak velký je to problém? Kolik je opravdu tolik utečenců? Zvládají to tam místní policisté? Neměl se problém řešit mnohem dříve? Jak dlouho o přistěhovalcích víme? Není to tedy jedna otázka, jak vidíte, ale rovnou sada otázek. Můj pohled – „nachlazení“ se nepodchytilo včas a máme z toho pěknou rýmičku neboli chřipku. Naštěstí při léčbě můžeme tuto „nemoc“ vyléčit a budeme fit. Vzpomínáte ještě, jaký byl humbuk, když hojně emigrovali Romové do Kanady a Spojeného království? Uplynulo několik let a po celé kauze neštěkne ani pes.
A že si za to mohou sami? Kdo? No ti utečenci! Oni mohou za to, že v jejich zemi řádí teroristické organizace a oni se bojí o holý život? Každý (druhý) z nás by se choval stejně, kdyby nám hrozila smrt třeba jen za to, že jsme se špatně modlili. A nezajímá mě, že utečenci mají iPhona a zlaté hodiny. Já naopak iPhona ani zlaté hodinky nemám a neutíkám ze své rodné země, protože jsem napsal třeba tento článek.
Na sociálních sítích kolují fotografie, že přijímáme solidaritu s uprchlíky. Já se (zatím) s lístečkem do památníčku nefotografuji. Nebojím se nenávistných reakcí, ale nevidím do budoucnosti a nemůžu se tudíž pasovat do této role. Rezervovanou solidaritu s utečenci však mám tak či onak i bez fotky. Stejné mám i pochopení s protiuprchlickými aktivisty, kterých mi je upřímně líto, že díky zaujatosti způsobené klapkami na očích vidí jen kus celého problému. A abych byl spravedlivý, vyváženy a tak dále, se Syřany se líbat nebudu a nebudu je vítat jako Sověty v 45´, mně růžové brýle totiž nesluší. Na celou věc je potřeba se dívat celým spektrem všech barev, nikoliv je černobíle.
Vilém Jurek
Prezident se stébla chytá
Po lednové volbě prezidenta vyvstává řada otázek, kam to půjde s naší republikou? Za staronovým prezidentem se nese rozdělená společnost. A může být hůř
Vilém Jurek
Staň se dárcem kostní dřeně
V roce 2011 jsem se přihlásil do registru dárců kostní dřeně. Letos v červnu mi volali z transfuzního oddělení v Brně. Ptali se, jestli stále platí mé rozhodnutí darovat kostní dřeň.
Vilém Jurek
Super rychlý volební manuál jak volit v komunálkách
Komunální volby 2014. Mohou změnit leccos a na čtyři roky nastolit úplně jiný směr. Může to být evoluce, revoluce anebo staré, známé, zbroušené a lesknoucí se koleje. Kdo chce opravdovou změnu, měl by si přečíst pár mých postřehů jak volit.
Vilém Jurek
Fenomén: herbicidy
Mnoho oponentů říká, že používání herbicidů je očividné zlo. Dnes se však bez tohoto typu chemie neobejdeme. Dokonce i v ochraně přírody mají paradoxně herbicidy své důležité místo. Ovšem pohled na věc je ryze ambivalentní a je nutné si říct jedno velké: ALE...
Vilém Jurek
Dunaj – Odra – Labe: To je sen, který zůstane jen snem
Hrůza kanálů, chcete-li průplavu, Dunaj – Odra – Labe nad námi stále visí jako Damoklův meč. Nebo je to jen pomyslná skříň s kostlivcem, která se v poslední době čím dál více otvírá? Kanál je také jedna velká noční můra a ne a ne se z ní probudit. Musíme zvolat, Houstone, máme problém! Megalomanie jako vyšitá z amerického sci-fi horroru. Děti, bojte se, kostlivec přichází?
Vilém Jurek
Až stavovsky jasná prezidentská volba
V půli prosince jsem byl s pár známými na pivu. Bavili jsme mimo jiné o prezidentských volbách. Při debatě jsem byl zastánce toho názoru, že do druhého kola půjde Zeman a Schwarzenberg. Toho času jsem byl rozhodnutý volit Táňu Fischerovou a ve hře byl stále Dlouhý a Okamura.
Vilém Jurek
Kolik Ti za to dali, ty blbečku?
Okurková sezóna je letos jaksi slabá. Pořád se něco děje. Olympiáda, Bradáčová, Blažek, nefunkční systém evidence vozidel a stále pořád nad tím bdí Kalousek, a my čekáme, co zase provede, nebo co se na něj opět vytáhne. Tak proč se nad Kalouskem na konci července nezamyslet?
Vilém Jurek
Dekadence všedního dne
Dekadenci můžeme chápat jakkoliv. Úpadek v jistém slova smyslu neznamená jen něco negativního, ba naopak, jde o docela pozitivní věc, pozitivní zážitky, pocity; když to vezmeme za ten správný konec. Možná i díky špatnému pochopení byla úpatkovitost zcela redukována, ačkoliv se do této doby přímo hodí. Problém tkví v tom, že se bohužel neumíme dekadentně chovat a z dekadence si nebere moc příkladů.
Vilém Jurek
Roman Janoušek opět testuje českou justici
Už nám to začíná. Před časem jsem napsal poznámku, jak to všecko asi tak bude ve věci spanilé jízdy Romana Janouška. A ono ejhle ejhle, věci se dostaly – patrně – do toho správného soukolí a Boží mlýny jsou asi tak na sto honů vzdáleny; a než se těch mlýnů dopátráme, bude opět všechno jinak. I tak můžeme obejít pravdu boží.
Vilém Jurek
Na procházku s královským vozatajem a Sváťou Kuřátkem
Malá poznámka k dění na naší tragyi-komediálně-politické scéně a ještě další menší odhalení. Třeba o tom, že Vladimír Neff byl asi prorok.
Vilém Jurek
Janoušek testuje českou justici
V pátek 23. 3. byl zahájen test české justice. Mělo by se ukázat, zda ještě nějaká spravedlnost vůbec existuje. Odehraje-li se následující, níže uvedený scénář, budeme muset sdělit světu špatnou zprávu: spravedlnost je mrtvá.
Vilém Jurek
Moravská step Kamenný vrch a člověk
S probouzejícím se jarem se začíná příroda zbarvovat nejen do zelena. Vlaštovkou bývají dříny se svými žlutými květy. V podrostu zahrad a světlých lesů se zabělají bledule a sněženky. V takovém Brně zase zfialoví několik kopců a strání.
Vilém Jurek
Milion sto páté téma o Facebooku
Kratinká úvaha o milion sto šestkrát omílaném tématu. Tématu, které je snad staré jako lidstvo samo.
Vilém Jurek
Nejedenkrát s ostrým
Občas se v Brně na České zastavím na pizzu u okýnka; je to něco stejného jako párek v rohlíku u Steinhausera na Joštově. To okýnko na „čáře“ má mnoho zajímavostí.
Vilém Jurek
Myšlenkové pochody pro prezidentku nebo prezidenta
Tak už nám, jak to vypadá, začaly ohlášky na kandidáta na prezidenta. To mě přimělo se nad tím krátce zamyslet – s čím počítat nebo čeho se tak trochu ne/držet. Nechci přemítat, jestli přímá volba přes občany nebo volení presidenta Parlamentem; to třeba jindy. Nyní však o nabídce variací, přičemž některé mi přijdou vkusné.
Vilém Jurek
O startu, aby se vědělo aneb Evoluce cílů v novém roce
Na začátku nového roku se nabízí možnost změny, něco v životě vylepšit nebo s něčím začít hezky od píky. A právě nový rok je (jako) stvořený pro ta různá předsevzetí, pro úkoly, cíle, a co by a kdy by.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1006x