Moravská step Kamenný vrch a člověk

S probouzejícím se jarem se začíná příroda zbarvovat nejen do zelena. Vlaštovkou bývají dříny se svými žlutými květy. V podrostu zahrad a světlých lesů se zabělají bledule a sněženky. V takovém Brně zase zfialoví několik kopců a strání.

V jarním aspektu se můžeme běžně setkat s fialovým přelivem u podléšek nebo fialek. Jenže tím nápadně fialovým je něco jiného. Největší výskyt v Brně, ba na celém světě, můžeme vidět v přírodní rezervaci a v evropsky významné lokalitě Kamenný vrch. Koniklec velkokvětý, tak se tomu chlupatému pokladu říká, na Kameňáku vytvoří takřka fialové koberce.  My pak nad tím unikátem přírody žasneme a divíme se, co ta příroda všecko dokáže.  Ale čemu za to vděčíme?

Nejen koniklec velkokvětý, ale i vzácnější koniklec luční, který se v jedné části rezervace také vyskytuje, případně  další podobně ohrožené rostliny, ty všechny jsou vázáný na bezlesé, stepní oblasti. Stepi se obecně vyznačují travnatými porosty s minimálním zastoupením dřevin; jestliže se na stepích vyskytuje větší množství dřevin, lze hovořit o lesostepi.

V minulosti byl Kamenný vrch tvořen zemědělskými políčky a pastvinami. Právě pastva ovcí a koz udržovala lokalitu bezlesou a neustále „pokosenou“. Bohužel útlumem hospodaření došlo k postupnému úpadku území. Cenné plochy začaly zarůstat keři; koniklec měl namále. Navíc člověk aktivně území devastoval – v rezervaci si to mašíroval auty a v sebemenší prohlubni zakládal skládky odpadu. Za velmi neuvážený nápad, jemně řečeno, lze považovat výsadby jehličnatých dřevin v centrální a západní části rezervace. (Na území bylo dlouhá léta vojenské cvičiště. To však nemělo vážnější negativnější vliv.)

Nad takto zbídačeným územím, které bylo odsouzeno k zániku, jak hovoří dobové materiály, se však „bohové“ slitovali. Kamenný vrch byl v roce 1978 vyhlášen jako chráněné území. Počátkem osmdesátých let byla rezervace oplocena, pár let nato se začali o Kamenný vrch starat dobrovolníci. Záchrana území spočívala (a spočívá) v úklidu skládek a výřezů křovin, zejména invazních druhů – akát nebo borovice černá. Držely se také strážní hlídky v době květu konikleců tak, aby je nikdo netrhal nebo jinak poškozoval. Později se přidalo i sečení. Po/malými krůčky se začal život na Kamenném vrchu navracet k lepšímu. Dnes ochranu přírody v rezervaci zajišťuje občanské sdružení Rezekvítek. Z původního dobrovolnictví se zachovala tzv. Velká kameňáková brigáda, která každoročně vrcholí v červnu a při které dobrovolníci sklidí neuvěřitelné množství posečené trávy.

V současnosti přírodní rezervaci trápí několik faktorů, které ohrožují populaci koniklece. Rezervace stále odolává záplavě invazních druhů rostlin. Velkým problémem je produkce psích výkalů, které zbytečně obohacují půdu o živiny. Na pováženou je sešlap, který jak koniklecům i jiným vzácným druhům rostlin nesvědčí. V neposlední řadě je nutné zmínit umělé výsadby jehličnanů ze šedesátých let, které jsou neustálou hrozbou pro celou rezervaci. Ve stepních plochách opad z jehličí negativně mění půdních vlastností. Hustý zápoj jehličnatých stromů zapříčiňuje zástin světlomilných rostlin a změnu teplotních podmínek. Z borovic vzniká nálet, který vrůstá do ploch s výskytem konikleců.

Ochrana přírody se tyto negativní vlivy snaží řešit. Ovšem mnohdy vzniká nepochopení ze strany návštěvníků pramenící z neznalosti a vnímání Kamenného vrchu jako parku. Lidé si neuvědomují, že v přírodní rezervaci, že některé věci se dělat nemají a naopak některé se dělat musí. Co je horší – "zbytky" po psech, sešlap a odpady nebo kácení borovic, smrků a modřínů?

V okolí Kamenného vrchu, mimo chráněné území, je poměrně kvalitní zastoupení dřevinné vegetace, především lesních porostů. Kamenný vrch je však malý ostrůvek, který vyžaduje bezlesí. Proto je třeba v rezervaci vyřezávat dřeviny a dávat prostor tomu daleko cennějšímu. Lapidárně řečeno, borovic je všude kolem dosti, ale koniklec je jen na Kameňáku.

Každý od konikleců očekává, že musí „povinně“ vykvést, aby se jimi dalo kochat a zaplácávat jimi paměti fotoaparátů. Ovšem nad tím, že jednoho dne nevykvetou, se nikdo moc nezaobírá. Avšak netřeba katastrofických scénářů. Kamenný vrch je v dobrém stavu; pochopitelně, mohl by být v ještě lepším. Stačí se zamyslet a chovat se uctivě k přírodě a respektovat ochránce přírody, kteří to s rezervací myslí dobře. Vždyť je to vizitka toho, že ochrana přírody v tomto směru má smysl a že bez ní by Kamenný vrch plný konikleců dnes už nebyl.

Letecké snímky z roku 1953 a 2009 (zdroj: Cenia.cz). Na fotografiích s vyznačenou hranicí přírodní rezervace lze sledovat, jak dřevinná vegetace během téměř šedesáti let změnila charakter území.