Myšlenkové pochody pro prezidentku nebo prezidenta

Tak už nám, jak to vypadá, začaly ohlášky na kandidáta na prezidenta. To mě přimělo se nad tím krátce zamyslet – s čím počítat nebo čeho se tak trochu ne/držet. Nechci přemítat, jestli přímá volba přes občany nebo volení presidenta Parlamentem; to třeba jindy. Nyní však o nabídce variací, přičemž některé mi přijdou vkusné.

V běhu posledních dní zahájil sběr padesáti tisíc podpisů expremiér Jan Fischer. Před nedávnem proběhla debata nad kandidaturou Karla Scharzenberegera. V úvahách a polemikách pobíhá stále Zeman a Švejnar. Nad tím vším poletuje Okamura. Sečteno podtrženo: zatím však samí chlapi! Ze zástupkyň druhého pohlaví jsem zaznamenal Miroslavu Němcovou.
Sázkové kanceláře už dokonce vypisují kurzy. Kromě výsledku hokeje nebo košandy je možné si vsadit i na „prezidenta“. Já si vsadit nepůjdu; ani z legrace. Budu asi jen doufat. Doufat v tom, že reprezentantem našeho státu bude člověk rozumný a neextrémního názoru. To jsou má přání.
Ovšem, kdo je ten správný kandidát, správná kandidátka? Povaha tlučhubově neomalená vždy namítne: jo, Fischer to je Žid (ano, i takové žvásty se můžeme dozvědět a nemusí to být ani z úst ultrapravicového výtečníka), Schwarzenberg zdegenerovaný knížepán z Rakous, kterému nejde rozumět, ale přitom prý brilantně hovoří, Zeman poloalkoholik a neomalenec s velkou hlavou, Švejnar Američan, o kterém se ani neví, zda je levičák nebo pravičák, ale hlavně je Američan, Okamura je zase Čecho-japonec, vlastně Čech, mluví česky, ale přiznejme, na první pohled jako Čech nevypadá a může právě kvůli tomu vadit. Nu a Němcová, to je žena; páni, ona je žena!).
K tomu mám dvě pozitivnější varianty a budu víc konkrétní
Zaprvé, jsem pro, abychom měli prezidentku. Moderní doba si žádá novodobé a emancipované přístupy. Gender přístup (princip, smysl apod.) tady poletuje stejně jak ten Okamura. Zatím nepadla zmínka obecná o ženě, padla jen zmínka o Němcové, které příliš nefandím, ale co naplat – lepší Němcová v hrsti než muž na střeše. Proto bych hledal ženu – mezi námi, a mezi námi, je tu velká šance, že to vyhraje, protože ženám fandit musíme.
Zadruhé, jsem pro, aby prezidentem byl člověk společensky činný. Nikoliv přímočarý politik – těch máme plné Parlamenty a úřady a nikoliv „vlivný“ podnikatel, rádoby mecenáš, lobbista – na ty je čas v budoucnu, protože nás stejně jednou sežerou. Ano, měla by to být především opět žena. Kdo, kdo že tedy?
Ačkoliv bych měl teď polemizovat o ženách, když už jsem to nakousl, neudělám to a zmíním dva muže. Před lety byl jeden z kandidátů Jan Sokol. Lepšího a důstojnějšího člověka jsem si jako presidenta nedokázal představit (a škoda, že to tenkrát nevyhrál). Vzpomenu-li na ona léta minulá, ještě jeden filosof „padal“ ve výčtu jmen v úvahu. Byl jím Tomáš Halík.  Byť je to katolický kněz, a pro mnohé by byl neslučitelným, je to také možnost. Nejsem ani křtěn, žiji bez vyznání na tomto světě, jsem kritický vůči církvi. Avšak Halík se mi jeví jako autorita, záruka diplomacie, počestnosti a jako opravdový a správný nositel morálních hodnot, který nám má co říct. Není škodné to, že je duchovní – vždyť je to povolání jako jiné.
Dalších vhodných kandidátek a kandidátů je spousta. Obávám se však, že bude i spousta naprosto nevhodných. Ať už o směřování naší republiky rozhodne kdokoliv, ve výsledku by měl být nový představitel tohoto státu člověk, jehož kontroverznost nejde až za hranici přijatelnosti a nedělá našemu státu ostudu. Pokud se tak nestane, můžeme do křesla prezidenta dosadit rovnou opici, žirafu, lva nebo vlivného podnikatele.